Žiji sama se třemi dětmi a čtyřmi kocoury. Už více než deset let pracuji jako knihovnice v knihovně v Klášterci nad Ohří a dělám tu nejúžasnější práci, jakou si jen může člověk, který odjakživa žil knihami a příběhy vůbec, může představit. Práce s lidmi mě baví a práce s knížkami je něco jako splněný sen. Odjakživa jsem si přála dvě věci – být knihovnicí a spisovatelkou: obojí se mi splnilo. Takže co víc by si člověk od života měl ještě přát? Lásku? Spokojenost? Štěstí? Radost z každého dne? Myslím, že dokonce i tohle už teď mám! 🙂
Žiju v Perštejně, vlastně odjakživa, jen s krátkou přestávkou, je to místo mého dětství a mládí a ráda jsem se sem po pár letech zase vrátila. Ve volném čase ráda cestuji (když je s kým), píšu (když je co) a čtu (je vždycky co). Poslední dobou jsem se začala věnovat i focení. Zachytit krásnou atmosféru, krásu přírody či jen nádherné kouzlo okamžiku…
Psát jsem začala už jako dítě, nejdřív neumělé dětské říkanky, pak básničky a krátké příběhy na slohové školní téma. Pamatuji si, že jsem psávala sloh za spoustu svých kamarádek i známých, protože mi to nečinilo žádný problém a dokonce mě to bavilo.
Ale trvalo ještě spoustu let, než jsem se doopravdy odhodlala napsat příběh, který by za to stál. Svůj první dívčí román (ačkoli hrdince je v této knize už 24 let) jsem tedy napsala ve svých 31 letech… Tak dlouho trvalo, než jsem sama sebe přesvědčila, že to skutečně zvládnu…
Předtím jsem samozřejmě zkoušela psát také, ale většinou jsem to nikdy nedotáhla do konce a popsané stránky končily v popelnici… Takže, mladí autoři, nikdy se nevzdávejte: úspěch může přijít i tehdy, kdy to už vůbec nečekáte! Psala jsem ten příběh na pokračování po večerech a po nocích vymýšlela zápletky, abych brzy ráno vstávala k ročnímu dítěti a obstarala i jeho dva starší sourozence… V době, kdy by se řeklo, že jsem měla na psaní nejméně času, se zrodil příběh s názvem Anna a tři králové, který zaujal všechny mé známé v časopise Černý kocour, který jsem tehdy sama vydávala. A v roce 2006 v nakladatelství Petra jako moje prvotina.
Radka očima přátel
Když při výuce na střední ekonomické škole v Žatci pod lavicí schovávala své rané básně, jen stěží by ji napadlo, že jednou vydá desítky knih, které si oblíbí mnoho čtenářů.
Krátce po dokončení studií získala práci v Městské knihovně v Klášterci nad Ohří, kde pracuje dodnes a kde těší svým bystrým výběrem knih čtenáře. Práce v knihovně je jí každodenní inspirací, a to nejen proto, že nasává desítky a stovky příběhů, které jí procházejí pod rukama.
Ve svých knihách ráda rozebírá psychologii jednotlivých postav a řeší rozličné otázky a potřeby svých charakterů. Čtivě podává čtenáři emoce prožité i neprožité, strasti i radosti. Ač píše romány především pro dívky, její knihy si nacházejí své oblíbence mezi nejrůznějšími věkovými kategoriemi, napříč generacemi i pohlavími. Snad za to může autentičnost jejího vyprávění, jež polapí nejednoho knihomola i čtenáře spíše občasného. Stejně tak není překvapením, že její knihy nejsou jednoduché, příběhy jsou často velmi spletité.
Je matkou tří dětí, každé z nich docela jiné a s jiným zaměřením. Svou péči a mateřskou lásku předává také nespočtu kočičích kamarádů, kteří s ní sdílejí společnou domácnost.
Radka je neustálý smíšek a udatný bojovník. Je báječnou kamarádkou a skvělou mámou.